Čínská zeď Stanky Hrasteljové vede po úzké hranici mezi zdravou myslí a schizofrenií

Příběh mladé ženy, u které se začnou projevovat příznaky schizofrenie, sepsala slovinská spisovatelka Stanka Hrasteljová. Třicetiletá Márinka vypráví o běžných událostech, do nichž se ale postupně promítá cosi ne normálního. V překladu Lenky Kuhar Daňhelové knihu vydalo brněnské nakladatelství Barrister & Principal.

Za svoji prózu získala Stanka Hrasteljová (nar. 1975) v roce 2012 slovinskou cenu Modra ptica. Podle překladatelky Lenky Juhar Daňhelové spisovatelku inspirovaly osudy některých příslušníků její vlastní rodiny, u nichž se zákeřná nemoc projevila a Stanka Hrasteljová z bezprostřední blízkosti sledovala „vytrácení“ zdravé mysli člověka, který si svoji situaci už nemůže uvědomit, ani ji změnit.
 

Stanka Hrasteljová: Čínská zeď (obálka knihy)Foto:  Barrister & Principal

Je možné vepsat krutý osud a nemoc do literární podoby?
 
 Nejprve to vypadá, že půjde o běžnou krizi, mladá žena ztratí práci, protože se u ní projeví alergie, zůstane doma a začne se poohlížet po tom, čím by naplnila nedobrovolně získaný volný čas. S manželem chodí na návštěvy, vernisáže, jezdí na výlety, mluví o tom všem a nic se nezdá být v nepořádku. Jenže postupně Márinka přemýšlí jaksi podivně. Zpočátku to jsou běžné strachy, takové, jaké potkávají každého a nic to neznamená. Jenže náhle se poklidná hladina života propadne, pevné podloží mizí a zůstává jen děs a šílené představy. Právě zdánlivě nenápadné pronikání hranic mezi psychickým zdravím a nemocí patří k nejsilnějším pasážím knihy Stanky Hrasteljové, okamžiky zaplavující mysl a uzavírající ji do oblastí, do nichž nemůžeme postiženého následovat ani mu pomoci.
 
  

Ukázka z knihy
 
 … je mi špatně, takže se omluvím, že musím jít na toaletu, ve skutečnosti ale utíkám před ní, před povídáním, před konverzací, zavřu se do své malé záchodové cely a sedím, několik minut, dveře jsou zavřené, okna tu nejsou, jsem v bezpečí, chráněná miniaturní čínskou zdí, jen několik metrů ode mě je ten šílený, divoký svět, zavřu oči, přeju si, aby už bylo po fotografování, aby až se vrátím, všichni byli šťastní, mohli jít domů a žít dál. Takže dokud jsme nevyprázdnili svoje šálky, mluvili jsme o sněhu, jak ho nikdo nečekal, ke kolika neštěstím v takovém počasí dochází, o dlouhých frontách u prodejců pneumatik, že sníh určitě dlouho nevydrží, i když by možná bylo lepší, kdyby se teď ochladilo, kdyby uhodily mrazy, protože sněhová břečka je protivná, protože je opravdu odporná… … jsem příliš unavená a je mi čím dál větší zima…

https://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/cinska-zed-stanky-hrasteljove-vede-po-uzke-hranici-mezi-zdravou-mysli-a-schizofrenii--1517999