Ryszard Krynicki: Magnetický bod /ukázka/

Reprezentativní výbor poezie jednoho z nejoriginálnějších básníků současné polské poezie vyšel díky ostravské revue Protimluv v roce 2010. V překladu Lenky Daňhelové tak byla představena autorova tvorba, která zahrnuje většinu básnických sbírek psaných v 70. a 80. letech minulého století, kdy se Krynicki angažoval v podzemním hnutí a podílel se na vydávání časopisu Zapis. 

* * *
komukoliv jsem věrný - jsem věrný tobě
kohokoliv zrazuji - zrazuji tebe
po komkoliv teskním - teskním po tobě

pokud už jsem jen ozvěnou stínem z tvého snu
na kohokoliv zapomínám - jako bych na tebe zapomínal

Rodný list

narozenému v transportu
připadlo na mě místo smrti

kult jednotky
měr 
a vah

vojenské jednotky

postupná paralýza 
paralyzující postup

každý den slyším
poslední zprávy

žiji
na místě smrti

Teď, když vím

Teď, když vím, že jsi neumřela:

skřípění brzdící tramvaje, telegram,
náhle roztříštěný pohled, sen o bílém dítěti,
předpověď počasí a - cokoliv se stalo

teď, když už vím, že ne o tobě,
ale o komsi cizím - nejbližším mluvily
pobledlými hlasy

jsou jako zrcadla

Jazyk, to divoké maso

Panu Zbygniewu Herbertovi 
a Panu Cogito

Jazyk, to divoké maso, které roste v ráně,
v otevřené ráně úst, živících se obelhanou pravdou,
jazyk, to obnažené srdce, nahé ostří,
které je bezbranné, ten roubík, který dusí
povstání slov, to ochočované zvíře
s lidskými zuby, to nelidské, co roste v nás
a co nás přerůstá, ta červená vlajka, kterou vyplivujeme
spolu s krví, to rozdvojené, co obklopuje, ta
opravdová lež, která balamutí,

to dítě, které, učíc se pravdě, opravdově lže

Můj přítel se odděluje od světa

Můj přítel, o kterém vím jenom tolik,
že je někým jiným
klade se na lůžko a přikrývá tvář novinami
oddělujíc se od světla;
jeho tělo se přeměňuje v tělo kohosi
o kom právě sní,
že za něj umírá;
noviny přikrývají ho jak přehoz
líbají jeho rty
jeho rty upíjejí tisk
tisk pije jeho krev
noviny prosáknuté jeho krví
padají na podlahu

a vrací se k sobě: 
bílé jak papír

Svět ještě existuje

nic se nemění
každý den čekáš na přidělení bytu
vstáváš svět ještě existuje
vracíš se z práce svět ještě existuje
čteš v novinách
že Číňané objevili kost která může
zrevolucionizovat  vědu
a vyvrátit Darwinovu teorii
ukládáš se k spánku usínáš
neslyšíš do konce poslední zprávy
spíš nesníš o ničem
vstáváš tvoje kosti nezrevolucionizují vědu
jedeš do práce ulicí Rudé armády
svět ještě existuje nic se nezměnilo
po levé straně ulice
záleží na směru v kterém se pohybuješ
spolu s celou zemí
po levicové straně ulice
po ultralevicové straně ulice
po levácké straně ulice
po levitující straně ulice
vidíš heslo nejvyšším cílem ulice je člověk
po pravé atd. straně heslo nejvyšším cílem
níže se ti to nedaří přečíst
níže padají kapky deště letadla vločky sněhu
nic se nezměnilo
auta otiskují do asfaltu
tajemný znak &
čas plyne v nehybnosti jak elektrický proud

a tvoje dítě vracejíc se ze školky už ví
že nejvyšším cílem je

atd.

Předměstí

Vedou se války
mění se roční doby
a jak tvrdí horští pastevci, mění se trochu klima,
což může znamenat,
že prožijeme novou dobu ledovou a novou oblevu,
budeme rozmrazeni v lepších časech,
anebo nepřežijeme;
američtí astronauti krouží nad námi uvnitř „Skylabu"
jako naše nejasné výčitky svědomí
a nudí se tak, jako by byli spolu s námi na zemi,
tak málo mohou změnit;
tisícdevětsetsedmdesáttříletý
Kristus, tolikrát zabíjený a vzkříšený
v modlitbách celého světa
vystoupil z podzemí, možná sestoupil z nebes
a krouží kolem nás jako krev v našich žilách, přechází 
předpisově ulici,
jeho stigmata září nelidským světlem,
avšak nikdo si toho nevšímá, protože každý
má dost svých problémů s vlastním nebytím
a pospíchá do svého světského kostela;
večer, zadržený ochráncem pořádku,
absolventem večerní univerzity
marxismu-leninismu,
nemá sice občanský průkaz ani cestovní pas, 
ani nikde nepracuje,
ale, jak vysvětluje, pokoušený vidinou lepší budoucnosti, 
nemusí jíst ani pít,
neboť se živí světlem a živí lásku k lidem
což přece nemůže být záminkou ke zinscenování
ještě jednoho ukázkového procesu
pilnými soustružníky dějin;
děti - květy dohořívají v nemocnicích a na náměstích
dalekých, neznámých měst,
čas od času někdo na ulici opustí svůj automobil
a jak se snaží poznat sama sebe
zjišťuje, že je někým úplně jiným,
čemuž se nemohou vynadivit privilegovaní turisté
a nemohou se smířit s tím, že clo je tak vysoké;
dívky, které ještě chodí po ulicích,
jakoby se nad nimi lehce vznášely,
nosí sešity v plastových taškách
s natištěnou tváří Janis Joplin,
Janis Joplin vypadá jako živá, její tvář
rozmnožuje se z hodiny na hodinu,
z rozbitých automobilů líně ukapává krev;
v průběhu několika hodin armáda Varšavské smlouvy,
v průběhu několika hodin fašistická vojenská junta
změnila Chile anebo jinou zem
ve velký koncentrační tábor
využívajíc bohatých zkušeností
zavírání celých národů
do jednoho velkého vězení;
ve tvé malé zemi na planetě Fantasmagorie
jedině ženy  odedávna věřily v telepatii,
jedině ženy jsou si jisty, že yetti opravdu existuje,
že nejsme ve vesmíru sami
a že přijde zvýšení cen;
ani ony však nevědí, co podraží, jestli
jako obvykle maso nebo opět byty,
benzín nebo plyn,
tělo či krev;
jako obvykle z oken svého pokoje
(pokud máš kde bydlet na planetě F.)
vidíš stále stejné muže,
kteří už přečetli dnešní noviny
informující o dalším zvýšení cen masa a bytů
v kapitalistickém světě
(dnešní noviny
kazí se rychleji než maso a otravují vzduch);
někomu vypadla legitimace PS VB,
kterou čas od času straší svou ženu
zatímco ji jen tak mimochodem oplodňuje;
ženy nosí svou smrt pod srdcem 
a jenom chvílemi
pokradmu stisknou pulsující spánky
a jenom chvílemi pohlížejí
do neproniknutelné propasti proměnlivých oblaků
a jenom chvílemi vrhají neproniknutelné pohledy
do jiskřivé temnoty míjející chvíle

do oslepující hlubiny zítřejšího dne

Minulé noci

Minulé noci
zdál se mi nápis v neznámém jazyce:

Jsa člověkem
máš právo chybovat - 
avšak máš právo pouze na lidské chyby,
avšak máš právo na takové chyby, 
které dokážeš napravit -

nemáš však právo na chybu nenapravitelnou,
chybu, která zabíjí

Issa

Danušce a Adamovi

Issa, o kterém jsem nedávno četl,
že i když trpěl chudobou a bídou
dožil se šťastně stáří,
říká v jedné ze svých
nepřeložitelných básní:
„Šplhej šnečku,                                    
na horu Fudži
ale pomalu". Pomalu.

Nespěchejte slova a srdce.

Zdroj: https://www.literarni.cz/rubriky/texty/ukazky/ryszard-krynicki-magneticky-bod-ukazka_8249.html