Lenka Daňhelová: Její bolest /ukázka na Literární.cz/

Nová sbírka básnířky, prozaičky, také výtvarnice a překladatelky, Lenky Daňhelové (*1973) reflektuje téma duchovní či duševní bolesti ústící v očistnou katarzi.

 

Zdroj: https://www.literarni.cz/rubriky/ukazky/poezie/lenka-danhelova-jeji-bolest-ukazka_9405.html

 

 

 

***

 

všechno to co se nestalo

je stejně důležité

jako to co stalo se

pohybujeme se

mezi světy

neznáme hranici

netušíme

který z nich

je skutečnější

kámen 

mlčí odpověď

 

 

 

Podobenství staré feny

 

Její rostoucí nádor na mléčné žláze

připomíná nám vlastní smrtelnost.

Způsob jak tiše prožívá bolest,

naše selhávání.

Když zlehka našlapuje v právě napadaném sněhu

a otáčí se žádostivě k městu,

cítíme vlastní strach z neznámého.

Způsob jak žere, vášnivě vylizuje misku,

je naše lpění na životě.

Taky tak šílené.

 

 

 

***

 

Čímpak se liší 

její bolest od tvé?

Snáší ji lépe

než ty pouhé 

pomyšlení na ni.

 

 

 

můj den je plný otázek

 

a jestli tedy Bůh je

a není ani ve mně

ani v tobě

ale v tom prostoru mezi námi

je tou vzdáleností

proč ho necítíme?

začneme ho vnímat

když vystoupíme ze sebe?

můžeme posunout hranice

svých těl?

svého vědomí?

a kde při tom všem je její Bůh

a proč dopustí její utrpení?

má oči? a jsou taky psí?

a Bůh té kachny, co jsme

včera snědli se zelím

je? a kde se schovával?

věděl, že pro nás znamená

další den k dobru

další den který strávíme

jalovým ptaním se po něm?

po smyslu?

 

 

 

***

 

Tak tichý svět mě svírá.

Ptačí hlas v něm

zní jako výstřel.

Lidská řeč pro něj není.

 

 

 

V bukovém svahu

 

Zastavit se

do zlatozelené se zahledět,

zjistit, že štěstí není štěstí,

bolest bolestí.

 

Tak dlouho, dokud stromy 

nepřestanou být stromy.

Tak dlouho, dokud se jimi 

znovu nestanou.