Ukázky z připravované sbírky Jaká nesmrtelnost.
Vyšlo v obtýdeníku Tvar 8/2018.
JEJÍ BOLEST
POZDRAV ZE SUDET
1999
Třiadvacet let po smrti
je ve své zemi Mao stále Bůh
s prstisky předlouhými
a lidi pro něj pláčou
kulhají za svou revolucí
a stále se diví bolesti
kterou jim přinesla
diví se
věří
a slouží
a Mao stále hoduje
olizuje si mastné prsty
a chrochtá
Jak si mám představit stvůru
která už ani nemá kam
dělat vroubky za své oběti
a schopné rozsévače zášti
a jejich k uzoufání
přebohatou úrodu -
když mě tady
jen tak málomocně a nudně
nenávidí
jedinej pitomej domovník
(Boj v křesle)
Cestáři
Cestáři v létě
u stolu pláčou
a jejich ženy
prosí zimu
zmrzlou na kost
ať už je aspoň za dveřmi
"a nedovol jim spočinutí
než v létě
a ať je hodně krátké"
modlí se k oknu
k slunci za sklem
a děti mají oči kulaté
opírají se o skříň
a kašlou, když za těmi dvířky
vzdychají zimní milenci.
(Pozdrav ze Sudet)
Více na https://www.czechlit.cz/nove-knihy/pozdrav-ze-sudet/
Další ukázky např. na stránkách mezinárodního literárního časopisu Pobocza (kwartalnik-pobocza.pl):
* * *
Zelená cesta lesem
do hlavy tunel
tak zarputile hledám klid
tak umanutě potřebuji odpustit
komusi, kdo tudy nechodí.
29.dubna 2007
* * *
Jak popsat potutelnost pitulníku
úpornost svízele
a potměšilost blínu.
Jak přežít bez nutkání
přiřadit vlastnosti
něčemu, co vedle nás
jen tak je.
29. dubna 2007
Rozmluvy s nepočatým dítětem
Tvým otcem bude les
matkou já voda.
Vymyslím podobu, pohled udivený,
tvé první slovo
a budeš.
Pod nohama staré listí bude nám šustit.
Letadla nevychýlí se ze svých drah.
30. dubna 2007
V bukovém svahu
Zastavit se
do zlatozelené se zahledět
zjistit že štěstí není štěstí
bolest bolestí
Tak dlouho, dokud stromy
nepřestanou být stromy.
Tak dlouho, dokud se jimi
znovu nestanou.
16.června 2007, bukovým úvozem ke Keltskému kopci
* * *
A tak já ulehnu do potoka
cestou ke Stradonicím
to znamená,
že mezi Hudlicemi a Svatou už je blízko,
mé protivné síly
se zrovnováží
když černá a bílá skočí s břehu za mnou.
Šumění větru v korunách
nás spolkne.
Dveře nám otevře,
které jsme dosud neviděli.
11. července 2007
Červenec
V úpalném odpoledni
pukají žárem lusky janovců
a tráva ještě nastojato
voní už jako seno
krvavec utržený
páchne jak semeno promarněné.
Jako pokaždé.
11. července 2007
Před odjezdem
Zdálky to vypadalo jako tanec.
Nohama šoupali jsme o zem,
v objetí těsném, že jsme si až
brali dech.
Jen za zády plot a vysoké kopřivy,
pod nohama skřípal štěrk.
Byla to tvoje poslední cesta,
z níž neměl ses vrátit živý.
Beze slov slíbili jsme si
věčné spojenectví.
Ještě dnes cítím ty kosti křehké.
A tedy nelze uvěřit
prázdnotě dnešního rána.
13. července 2007
* * *
Včera ještě se všemi
v posledním slunci na zahradě
Dnes
mokne v lese
drkotá zuby
Přes clonu toho,
co se zdá být
deštěm,
zkouší dohlédnout toho,
co se zdá být
skutečností
A kroky vzadu se zrychlují
a blíží
Ohlédne se - jen prázdno
beroucí na sebe
podobu vody padající z nebe...
18.-20. října 2007
U Visly, Zaskale
S tichou vodou
odchází barvy
s tichou vodou
přichází déšť
za skálu
nedolehne už
klapot koňských kopyt
a to vše zbylé
ztlumí skryje les.
2.listopadu 2007
* * *
Zůstaneš navždy uvězněn
v svém jazyce. Ve svých zvycích.
Sám. Vzdálenost
k protilehlé zdi bude ti vším.
Marně se budeš pokoušet
sám sobě odpustit. Když
není co a není komu.
Ten, co byl tebou, už tu není.
Odešel a nevšiml sis, kdy.
13.listopadu 2007, Kraków
* * *
Ty jsi zamilovaná, řekla jí.
Usmíváš se jak pitomeček
a i ten výraz, ten pokus
o nenápadnost znám.
Můj Bože, ty jsi zamilovaná.
V svém věku. S tím vším
kolem sebe a v sobě.
Tolik let.
Můj Bože.
26. dubna 2008
* * *
A.J.
Vítr zní jinak mezi korunami stromů
nežli mezi domy.
Kořen je lepší
nežli schod.
Ve výšce svých očí
vidím tvůj pas.
Obrátím se
k lesu.
1. května 2008
* * *
Jdeme špatně
křičí Ante v temném lese
na cestě
kolem nás neviditelní vlci
cvakají zuby divoce blýskají očima
Jdeme špatně
vyje Ante
15. května 2008
* * *
V každém městě tě někdo čeká.
Ráno zpěv v koupelně za tenkou stěnou.
Nízký let pěnkavy.
Pára z chladírenských věží
srůstá s oblaky.
Každá řeč je tvá.
5. června 2008, Velenje
* * *
O sedmé ráno
jsou dveře kostela i sex shopu
dokořán rozzívané.
Větrá se tíseň.
Kostelník v kýblu vynese
spadanou omítku.
Prodavač zamete
a pak za sebou zamkne.
Žiješ v mých slovech. Žiješ jimi.
18. června 2008, Beroun